Jitka

S Jitkou jsem se poprvé potkala jednoho sychravého rána, když nás ve škole měla na pohybovou průpravu. V 8 ráno, se nás rozespalé duše snažila různými zajímavými cvičeními probudit k životu a rozporoudit naší energii. Povedlo se.

A nejen to.. slovo u automatu na kávu dalo slovo a domluvily jsme se na focení. Za což jsem nesmírně ráda, protože to je krásná žena tělem i duší.

Kdo by chtěl vědět/vidět víc z toho, kde Jitka hraje, učí, zpívá, tančí, tak zde jsou její stránky: www.jitkajackuliak.com.

Viktorie

Má krásné jméno a nápad. Tohle je Viktorka a oslovila mě s myšlenkou nafotit tyto portréty.
Zadání bylo nafotit fotky holohlavé dívky z kterých nebude cítit deprese a nemoc.

Výsledek můžete posoudit sami...

Moje pocity? Až při tomhle focení jsem zjistila jak vlasy, nám fotografům a fotografkám, zlehčují práci. Potřebujeme zakrýt kus obličeje, udělat stín, nebo prostě jen navodit atmosféru, vlasy pomůžou. Až teď jsem si uvědomila, že ve vlasech je více emocí, než by člověk čekal. Volně hozená hříva na stranu, rozcuch, sepnutý culík, copánky... u každého to třeba vyvolá něco jiného, každopádně NĚCO!
Tady člověk daleko víc musel pracovat s výrazem a energií modelky. A zkušenost k nezaplacení.

Víc fotek časem :)

Výstava Fotočtverečku

Splnila jsem si sen - vést kurz focení pro děti. Mých 11 svěřenců odhlasovalo, že to není kroužek, jako všechny tanečky a výtvarky a tak si prý říkáme "Fotočtvereček".

Je naprosto úžasný pozorovat, jak to děti baví a jak se zlepšují. Na to, že před půl rokem většina nevěděla, kde se foťák zapíná a teď už řešíme pokročilá nastavení,  je to vážně výkon.

Co mě ale těší asi úplně nejvíc je to, kolik se toho naučim já. Díky občas dost pikantním dotazům se často nad fotografováním zamýšlím úplně z jiné perspektivy než při svém běžném provozu.
A hlavně ten jejich pohled na svět! Včera mi zrovna jedna úžasná osoba řekla, že zachovat si v dospělém životě v sobě takovou tu dětskost - naivitu ve smyslu, že nic nesoudí, dokud nezažijí a hlavně otevřenou mysl, je velké umění. A já nemůžu víc než souhlasit.

Pokud Vám k něčemu dochází inspirace, oslovte děti.

Pak slibuju, že nebudete stíhat zapisovat myšlenky a nápady.

A abych se dostala k té hlavní věci.. Dneska jsme ve volnočasovém centru Na Fialce nainstalovaly naši první výstavu. Děti si ji připravily od A do Z samy a co jsem dneska slyšela, tak se na ní chystají babičky ze všech koutů republiky.
Tak jen kdybyste měl někdo cestu kolem, koukněte se nad schodama ke kinu na ty díla, co vytvořily.  Jsou na sebe moc pyšná a já na ně :)

Nostalgicky oprašuju blog

Je to asi týden, kdy mě přepadla moje klasická nostalgická nálada. Nutno podotknout, že s přibývajícím věkem přichází častěji a častěji. Vzpomněla jsem si na svoji slavnou cestu do Ameriky, kam jsem jela se Student Agency v rámci programu "Work&Travel in USA".

Ve zkratce: tři měsíce utrpení, zvratů a paradoxů v Severní Karolíně. Práce v zábavním parku Carowinds. Tři měsíce, které teď vnímám, jako jednu z nejlepších životních zkušeností. 

Celou dobu jsem si psala blog a bylo to kromě emailu moje jediný spojení se světem tady v ČR, protože facebook byl v tý době ještě sprostý slovo. Takže tam je opravdu všechno..

A tak jsem blog našla a místo učení se na zkoušku i přečetla. Opravdu nelžu, když napíšu, že jsem občas slzela smíchy. Povídka o tom, jak jsem se na dva dny stala součástí kolumbijské rodiny a jeli jsme kempovat k řece a do hor, je natolik výjimečná, že do teď mi ji někdo z mých tehdejších čtenářů sem tam připomene :) Takže přišlo první rozhodnutí - blog zálohovat a ty texty uvést do nějaké čtěnější verze, protože celou dobu jsem psala bez diakritiky a taky docela jako prase (to i teď....občas...pardon).

A druhý rozhodnutí - začít si zase psát blog. Byla jsem až v šoku, kolik věcí jsem z US zapomněla. A kdyby to byly detaily, ale celé historky a i třeba lidi, co jsem tam na chvíli potkala. 

Takže nechci psát pro tisíce odběratelů a věčnou slávu na bloggerském nebi. Ale pro sebe a svoje blízké. Pro to, abych se za pár let mohla podívat na tyhle stránky a připomenout si, kde jsem byla a co jsem dělala a při troše štěstí si zase zabrečet smíchy!