James Dean u dveří

Po delším období mám zase čas/...chuť?/...energii? na focení "svých" věcí. Takové to focení, kde Vás nelimituje požadavek klienta (hrozný označení těch milých lidí, co chtějí ode mě fotky, ale trefný že jo... podobný jak jsou všichni teď "byzy" a připravujou zajímavý "ívnty").

Pokaždý aspoň jednou vypustim "Ne neboj, vim, že ti to připadá divný, ale slibuju, že to bude supr fotka!". 
Pepa si na focení dovalil svojí krásnou motorku, takže šlo všechno víceméně samo.
V září, až si ji trochu vytuní na ní zabalí pár svých švestek a stěhuje se do Milána. DO MILÁNA!
Do milovanýho Milána! Tleskám, smekám, závidim!

Teď ho máme ještě v Čechách, tak si užijte naše společné fotky...!

Kurz vaření s KAMU

Po Vánocích jsem si udělala radost v podobě kurzu vaření s KAMU v Laboratorio. 

Byl to můj první gastro kurz, takže nemám úplně srovnání.  Nicméně nelituju a přiznávám, že jsem tam šla hlavně a vlastně jenom kvůli samotný Kamu, kterou už docela dlouho sleduju na facebooku. No vlastně možná ještě kvůli vzrůstající závislosti na vietnamský kuchyni, abych nekecala... :)

Kurz se konal v Laboratorio. Krásný posh prostředí, jeden velký kuchyňský pult, účastníci hezky kolem dokola, aby všichni viděli.  Ingredience nachystány, připraveny zástěry, poznámky, tužky všechno. 

Co mě trochu mrzelo bylo, že se vařilo ve dvojici. Chápu to u vaření receptů, kde se každý snaží docílit stejné chuti. U toho vietnamu mě to ale štvalo, protože každou chvíli jsme slyšeli, ať dochucujeme podle sebe. Někdo radši sladší, někdo pálivější a když jste ve dvojici s někym koho znáte asi tak 5 minut, tak buď děláte hrozný kompromisy, nebo vezmete vše do vlastních rukou a jste za kr**u, co si to dělá podle sebe. A nebo necháte toho druhýho jednat a v duchu si řikáte, jak byste to udělali jinak. Ne, že bych měla problém s přizpůsobováním, ale v kurzu za 2.500 Kč bych chtěla aby mi do vaření zasahovala Kamu a ne můj parťák, a to opravdu myslim bez urážky.

Vařili jsme...

1. Kapří polívku Bun cá, kterou Kamu prý vaří těm, kteří jí řeknou, že nemají rádi kapra a kopr. Protože obojího je tam požehnaně a chutná to božsky!

2. Křupavý bůček na tamarindové omáčce + bok choy na zázvoru

Oproti Bun cá už ne takovej odvaz, ale bok choy naprostá lahoda!

3. Kem chuoi - rychlá vietnamská banánová zmrzka s kokosem a oříšky

Překvapení dne. Těšim se na léto a na tenhle zdravý, rychlý a super dezert. Opravdu jenom rozmačkáte banán do čerstvého kokosu s oříšky. Já bych přidala ještě skořici, kterou můžu na všem. A dáte zamrazit na tyčce. Easy peasy!

 Závěrem...

Kamu je super a učit se od člověka, kterýho vaření takhle baví a takhle si s tim hraje je bomba.

Laboratorio je krásný prostředí. ALE! naprosto nevychytaný bylo občerstvení a to konkrétně pití. U stolu, kde jsme jedli naše výtvory sice byly lahve s vodou, nicméně opravdu bych ocenila, kdyby byla možnost koupit i něco jiného. Což asi byla, ale nebyl moc prostor na to, to zjišťovat a mělo by nám to být automaticky nabídnuto. Ke konci kurzu si dvě kamarádky koupili  lahev vína (líná huba.. Karolíno) a samotná Kamu si pak od nich s radostí trochu nalila. 

Prostě dobré víno nebo jiné pití k vaření patří a opravdu jsem uvažovala, že načnu lahev, co jsem Kamu přinesla z našeho vinařství.  Nehledě na to, že kurz nebyl nejlevnější a asi jedna decka na uvítanou by je taky nezabila..

Jinak ale zážitek a jak jsem odcházela z kurzu přesvědčená, že co nejdřív něco z toho uvařím svým milovaným, tak pořád o tom jenom mluvim a skutek utek. Takže pozitivní zpráva na závěr a  mini předsevzetí pro  mě - dávám si závazek, že jedno z prvních jídel v novém bytě, kam se stěhuju bude právě Bun cá. Přijímám rezervace.

K.

Jitka

S Jitkou jsem se poprvé potkala jednoho sychravého rána, když nás ve škole měla na pohybovou průpravu. V 8 ráno, se nás rozespalé duše snažila různými zajímavými cvičeními probudit k životu a rozporoudit naší energii. Povedlo se.

A nejen to.. slovo u automatu na kávu dalo slovo a domluvily jsme se na focení. Za což jsem nesmírně ráda, protože to je krásná žena tělem i duší.

Kdo by chtěl vědět/vidět víc z toho, kde Jitka hraje, učí, zpívá, tančí, tak zde jsou její stránky: www.jitkajackuliak.com.

Viktorie

Má krásné jméno a nápad. Tohle je Viktorka a oslovila mě s myšlenkou nafotit tyto portréty.
Zadání bylo nafotit fotky holohlavé dívky z kterých nebude cítit deprese a nemoc.

Výsledek můžete posoudit sami...

Moje pocity? Až při tomhle focení jsem zjistila jak vlasy, nám fotografům a fotografkám, zlehčují práci. Potřebujeme zakrýt kus obličeje, udělat stín, nebo prostě jen navodit atmosféru, vlasy pomůžou. Až teď jsem si uvědomila, že ve vlasech je více emocí, než by člověk čekal. Volně hozená hříva na stranu, rozcuch, sepnutý culík, copánky... u každého to třeba vyvolá něco jiného, každopádně NĚCO!
Tady člověk daleko víc musel pracovat s výrazem a energií modelky. A zkušenost k nezaplacení.

Víc fotek časem :)

Výstava Fotočtverečku

Splnila jsem si sen - vést kurz focení pro děti. Mých 11 svěřenců odhlasovalo, že to není kroužek, jako všechny tanečky a výtvarky a tak si prý říkáme "Fotočtvereček".

Je naprosto úžasný pozorovat, jak to děti baví a jak se zlepšují. Na to, že před půl rokem většina nevěděla, kde se foťák zapíná a teď už řešíme pokročilá nastavení,  je to vážně výkon.

Co mě ale těší asi úplně nejvíc je to, kolik se toho naučim já. Díky občas dost pikantním dotazům se často nad fotografováním zamýšlím úplně z jiné perspektivy než při svém běžném provozu.
A hlavně ten jejich pohled na svět! Včera mi zrovna jedna úžasná osoba řekla, že zachovat si v dospělém životě v sobě takovou tu dětskost - naivitu ve smyslu, že nic nesoudí, dokud nezažijí a hlavně otevřenou mysl, je velké umění. A já nemůžu víc než souhlasit.

Pokud Vám k něčemu dochází inspirace, oslovte děti.

Pak slibuju, že nebudete stíhat zapisovat myšlenky a nápady.

A abych se dostala k té hlavní věci.. Dneska jsme ve volnočasovém centru Na Fialce nainstalovaly naši první výstavu. Děti si ji připravily od A do Z samy a co jsem dneska slyšela, tak se na ní chystají babičky ze všech koutů republiky.
Tak jen kdybyste měl někdo cestu kolem, koukněte se nad schodama ke kinu na ty díla, co vytvořily.  Jsou na sebe moc pyšná a já na ně :)