Poslední den, cesta zpět do Siponta, kde nás už čekala jen poslední večeře a ráno výprava na letiště poslat mě zpět do ČR.
Cestou malá zajížďka - 13 km serpentýnama do kopce, aby jsme dorazili do městečka Monte Sant`Angelo. Proč právě tam? Pořád mi všichni říkali, to nejde popsat, to musíš vidět.
Tak jsem viděla.
Monte Sant`Angelo je opravdu malinkaté. V ulicích vidíte turisty, ty co tam pracují a starší generaci posedávajíc na ulicích a sledujíc dění kolem sebe. A ještě jeptišky samozřejmě.
Každý mladý člověk podle mě převezme rodinný podnik nebo utíká do víru italských velkoměst.
My jsme od hlavního parkoviště prošli historické centrum, které je tvořeno především krámy s náboženskými artefakty a pak místním chlebem a dalšími specialitami.
Pak ten kostel. Opravdu jsem byla natěšená co mě čeká, protože když jsem se před kýmkoliv do té doby zmínila, že tam jedeme, tak jen povzdechnul s tím, že to OPRAVDU musím vidět.
Anto mi před odjezdem poradil ať si vezmu dlouhý rukáv, protože mě pravděpodobně dovnitř nepustí odhalenou. Radil a sám na to zapomněl, takže jsme se ve finále báli, že nepustí jeho. Ale smůla. Chlapi dovnitř můžou klidně v šortkách a tričku, ale ženy - to je ten kámen úrazu. Já měla džínový kraťasy a svetr. Tak rukávy jako ok, ale přes nohy jsem si musela omotat univerzální ubrus na jedno použití. Asi abych nepohoršovala svým opálením :)
No a co byla teda ta bomba? Fotky nemám, protože se vevnitř samozřejmě nesmělo fotit. Hlavní atrakcí je to, že kostel je z části tvořen skálou. Takže dejme tomu 3/4 stěn tvoří přírodní jeskyně. Kdybych nic nečekala, tak budu unešená, ale jelikož mi slibovali zázrak, zas tak vyjevená jsem nebyla.
Daleko víc mě zaujalo městečko samotné.
Už dosti povídání, lepší budou fotky...
Cestou malá zajížďka - 13 km serpentýnama do kopce, aby jsme dorazili do městečka Monte Sant`Angelo. Proč právě tam? Pořád mi všichni říkali, to nejde popsat, to musíš vidět.
Tak jsem viděla.
Monte Sant`Angelo je opravdu malinkaté. V ulicích vidíte turisty, ty co tam pracují a starší generaci posedávajíc na ulicích a sledujíc dění kolem sebe. A ještě jeptišky samozřejmě.
Každý mladý člověk podle mě převezme rodinný podnik nebo utíká do víru italských velkoměst.
My jsme od hlavního parkoviště prošli historické centrum, které je tvořeno především krámy s náboženskými artefakty a pak místním chlebem a dalšími specialitami.
Pak ten kostel. Opravdu jsem byla natěšená co mě čeká, protože když jsem se před kýmkoliv do té doby zmínila, že tam jedeme, tak jen povzdechnul s tím, že to OPRAVDU musím vidět.
Anto mi před odjezdem poradil ať si vezmu dlouhý rukáv, protože mě pravděpodobně dovnitř nepustí odhalenou. Radil a sám na to zapomněl, takže jsme se ve finále báli, že nepustí jeho. Ale smůla. Chlapi dovnitř můžou klidně v šortkách a tričku, ale ženy - to je ten kámen úrazu. Já měla džínový kraťasy a svetr. Tak rukávy jako ok, ale přes nohy jsem si musela omotat univerzální ubrus na jedno použití. Asi abych nepohoršovala svým opálením :)
No a co byla teda ta bomba? Fotky nemám, protože se vevnitř samozřejmě nesmělo fotit. Hlavní atrakcí je to, že kostel je z části tvořen skálou. Takže dejme tomu 3/4 stěn tvoří přírodní jeskyně. Kdybych nic nečekala, tak budu unešená, ale jelikož mi slibovali zázrak, zas tak vyjevená jsem nebyla.
Daleko víc mě zaujalo městečko samotné.
Už dosti povídání, lepší budou fotky...
Jak jsem psala, jeptišky na každém rohu...
Toto je jedna z místních specialit. Ostie ripiene.
Dvě hostie, mezitím mandle v karamelu. Na první kous nic moc, na druhý to zachutná :)
Tady už cesta dolů do Siponta..
A nesmí chybět poolední večeře. Nutno podotknout, že byly ještě mušle...a pizza.. a zmrzlina....
Uaaa, já chci zpátky!
