Je to asi týden, kdy mě přepadla moje klasická nostalgická nálada. Nutno podotknout, že s přibývajícím věkem přichází častěji a častěji. Vzpomněla jsem si na svoji slavnou cestu do Ameriky, kam jsem jela se Student Agency v rámci programu "Work&Travel in USA".
Ve zkratce: tři měsíce utrpení, zvratů a paradoxů v Severní Karolíně. Práce v zábavním parku Carowinds. Tři měsíce, které teď vnímám, jako jednu z nejlepších životních zkušeností.
Celou dobu jsem si psala blog a bylo to kromě emailu moje jediný spojení se světem tady v ČR, protože facebook byl v tý době ještě sprostý slovo. Takže tam je opravdu všechno..
A tak jsem blog našla a místo učení se na zkoušku i přečetla. Opravdu nelžu, když napíšu, že jsem občas slzela smíchy. Povídka o tom, jak jsem se na dva dny stala součástí kolumbijské rodiny a jeli jsme kempovat k řece a do hor, je natolik výjimečná, že do teď mi ji někdo z mých tehdejších čtenářů sem tam připomene :) Takže přišlo první rozhodnutí - blog zálohovat a ty texty uvést do nějaké čtěnější verze, protože celou dobu jsem psala bez diakritiky a taky docela jako prase (to i teď....občas...pardon).
A druhý rozhodnutí - začít si zase psát blog. Byla jsem až v šoku, kolik věcí jsem z US zapomněla. A kdyby to byly detaily, ale celé historky a i třeba lidi, co jsem tam na chvíli potkala.
Takže nechci psát pro tisíce odběratelů a věčnou slávu na bloggerském nebi. Ale pro sebe a svoje blízké. Pro to, abych se za pár let mohla podívat na tyhle stránky a připomenout si, kde jsem byla a co jsem dělala a při troše štěstí si zase zabrečet smíchy!
Žádné komentáře:
Okomentovat